a že jsem se rozhod, tak cítím jak ta vůně mě unáší nejen za tou co má to jasmínové okvětí nejkrásnější, ale cítím jak se pomalounku vznáším a už jsem kolik nad zemí a hlídám tu co má květ nejopojnější. a letím a koukám na tu mou vůni ve vlasech se zhora a spěchám pomalounku do uliček kam kráčí ten můj květ, o kterém jsem včera ani netušil. a dívka bezstarostní si pohupuje, aby vyburcovala nebesa plná neklidu z tohoto léta. ani se neohlédne a jen krokem v dlouhé lehké sukni povávající ve vánku, který já svým letem - nejsem už nejmladší a ta hmota je na letu taky znát - rozvířím. a dívka s mým květem vůně se jen naposled bezstarostně ohlédne a nic a nikoho nemůže mít za sebou protože mě to už vyneslo málem do oblak.

 náhle udeřen do hlavy - vždyť si ženatej a děti taky máš! tedy jednoho s papírem a další půjčku už asi nedostaneš. a tak si jemně padnu na ten chodník a potlučenou hlavu zvedám a po kolenou se rozhlížím kde tu točej dvanáctku.